moje slova

Velký profilový rozhovor: OBČAN KANDIDÁTEM

Každá oznámená kandidatura vzbudí pozornost a vyvolává otázky. Pokusili jsme se vybrané otázky položit za čtenáře, a nabídnout tak první z mnoha odpovědí, které bude muset Marek Hilšer poskytnout, pokud chce být prezidentem České republiky.

Opravdu se chcete stát českým prezidentem?

Ano. Když se člověk rozhodne, že chce přispět ke změně politiky, aby získala lidskou tvář a lidé získali naději, že jim bude někdo naslouchat, musí to vzít se vším všudy. Nechci předstírat falešnou skromnost, že to vlastně nechci, ale když mě někdo přemluví, tak se tedy obětuji a vezmu to na sebe. Chci do toho jít bez okolků. Jsem přesvědčen, že mám co nabídnout. A buď zvítězím a budu sloužit lidem této země, nebo mi někdo napráská a pošle mě do šatny. Líbí se mi zásada „nechť jsou vaše slova ano, ano, ne, ne“. Prezident musí společnosti vysílat jasné signály, aby vytvořil atmosféru vzájemné důvěry.

Čím vším jste si prošel, než tak závažné rozhodnutí padlo?

Na samém počátku byl při pohledu na naši politiku pocit bezmoci, přecházející v naštvanost. Mám obavy ze stále sílící polarizace společnosti, z narůstajících konfliktů a vzájemného urážení se. Mnohdy jsem proti tomu aktivně protestoval. Říkal jsem si, s tím přece musí jít něco udělat. Ale v určitém okamžiku jsem pochopil, že protestovat nestačí. Uvědomil jsem si, že chce-li člověk získat možnost věci skutečně měnit a chce-li ovlivnit fungování systému, musí na sebe vzít politickou odpovědnost a protest proměnit v pozitivní program.

Jak se k tomu staví vaše manželka a přátelé?

Přátelům to přijde jako dobrý nápad a i oni mohou za to, že jsem se tak rozhodl. Manželka Monika už to tak jednoznačně nevidí. Má obavy, že přijde o svého muže, že nebudeme mít čas pro sebe a rodinu, že ztratíme soukromí a nebude se nám žít tak spokojeně jako doposud. Na druhou stranu ví, že chlapa, který si vezme něco do hlavy a chce něco udělat, pod zámkem doma násilím držet nemůže. Cítím, že chtít po ní takovou oběť je vůči ní nespravedlivé. Ale věřím, že to se mnou vydrží a že to společně zvládneme.

Kampaň bude náročná jak časově, tak finančně. Kolik jí hodláte věnovat času a, hlavně, jak ji budete financovat?

Času věnuji, kolik bude třeba, ale s financemi je to složitější. Zakládám si na tom, že jsem nezávislý občanský kandidát. Nestojí za mnou peníze politické strany, finanční skupiny nebo nějakého oligarchy. Také nejsem milionář, abych si mohl kampaň zaplatit sám, bez peněz však kampaň dělat nelze. Pro mne existuje jediná správná možnost, spojit se s občany a požádat je o podporu. Každý jak může. Někdo může poslat peníze, jiný zas může pomoci jako dobrovolník. Věřím, že když se dáme dohromady a každý přispěje trochu, tak společně můžeme být silnější než kdejaká finanční skupina.

Jste připraven na zpochybňování Vaší způsobilosti pro takový úřad a antikampaň celkově?

Nemohu říci, že jsem na případnou antikampaň stoprocentně připraven. Nikdy jsem prezidentskou kampaň jako kandidát neabsolvoval. Všichni mne varovali, že se bude účelově šířit spousta lží. Já bych byl ale rád, kdyby se volby nesly v džentlmenském duchu a kandidáti i jejich týmy se soustředili více na to, co mohou nabídnout, než na pomlouvání protivníků.

Ještě ke způsobilosti pro takový úřad, nejste na něj příliš mladý?

Zákonné podmínky už dnes splňuji. Chápu, že pro někoho může být prezident čtyřicátník obtížné představitelný. Navíc vyloženě mladého prezidenta jsme ještě nikdy neměli. Tak jako byl například populární prezident J. F. Kennedy. Obecně řečeno, mládí může být více dynamické, energické a méně skeptické. Na druhou stranu nemá zas tolik zkušeností jako stáří, které zas ztrácí odhodlání a chuť věci zlepšovat. Jsem ale přesvědčen, že mládí a stáří je relativní. Jsou senioři, kteří mají mladický elán a perfektně uvažují, a mladíci, kteří jsou myšlením nad hrobem. Je podstatné, aby měli lidé v prezidentských volbách na výběr z více možností. Oni nakonec budou hlasovat pro toho, kdo jim bude nejvíce vyhovovat.

Jaké voliče byste rád oslovil? Soustředíte se vzhledem k Vašemu věku hlavně na svou generaci?

Dobrý prezident musí myslet na problémy všech společenských skupin i generací. Jako učitel mám stále blízko k problémům nejmladších, jako budoucí rodič vnímám starosti mladých rodin, padesátníci jsou mi také blízko, starosti a obavy mých rodičů jsou starostmi seniorů. Můj blízký kontakt se zdravotnictvím, které se line skrze mou profesi, celou rodinu a přátele, mi přibližuje životy seniorů velmi často a intenzivně.

Jak byste voliče chtěl oslovit, máte jasný politický program?

Definoval jsem si základní hodnoty, které chci promítnout do budoucího prezidentství. Detaily svého programu upřesním především po rozhovorech s lidmi po celé republice. Člověk může mít v hlavě řadu představ o tom, co je pro tuto zemi nejlepší, ale v mnohém se může mýlit. Z medicíny vím, že pochopení a vzájemná důvěra vyrůstá z komunikace a pozorného naslouchání. Proto jsou pro mne cesty po republice to nejdůležitější.

Zmiňujete své cesty za voliči, pro ně jste si zvolil jako symbol sanitku, proč?

Jedním z východisek mé kampaně je přesvědčení, že politik musí pojímat své působení jako službu veřejnosti. Chci, aby po mých cestách mezi občany zůstalo i něco jiného než jen hovory o politice. Něco, co může lidem posloužit a možná i v nečekanou chvíli nějak v životě pomoci. Protože moje profese spojuje zdravotnictví a školství, budu na náměstích kromě politiky hovořit i o první pomoci a o prevenci rakoviny. A od toho už je jen kousek k sanitce jako symbolu té kampaně.

Máte již nějakou politickou zkušenost?

Máte-li na mysli zkušenost aktivního stranického politika, tak ne. Dokonce jsem se takové zkušenosti úmyslně vyhnul. Když jsem dokončoval studium politologie, rozhodl jsem se, že nechci hned jako mladý spadnout do mlýnku stranické politiky 90. let, a odešel jsem studovat medicínu. Politika ale šla paralelně mým životem vždy. Jako dítě jsem zažil emigraci, byl jsem členem několika volebních týmů, absolvoval stáž jako asistent poslance, šest let jsem byl předsedou akademického senátu a aktivně jsem vystupoval například proti skryté privatizaci fakultních nemocnic ministra Julínka.

Umíte si představit svou budoucnost jako politik, a ne vystudovaný lékař?

Na tuto otázku se mi vybavuje jeden vtip: „Jak je možné pobavit Boha všemohoucího?“ „Tak, že mu člověk řekne své plány!“ Kdybych měl hovořit vážně, umím si představit obě varianty. Nacházím se na životní křižovatce a stále mám dostatek sil vydat se oběma směry. Jsem nezávislý na politice a mohu se živit i jinak. To mi naštěstí dává svobodu v rozhodování.

Co byste udělal jako první, kdybyste nastoupil na Hrad?

Ohňostroj pro děti. Už si ho u mě objednaly a sliby se mají plnit. Pak otevřu okna a dveře a pustím do hradních komnat svěží vítr.

- redakce -


Videoblog na YouTube

Videoblog Marka Hilšera na YouTube


Nedávné i historické fotky Marka Hilšera







- Fotografie: Paparazzikidz Photography, Tom Rimpel, Lukáš Kuta, archiv Marka Hilšera -